Adventní věnec

Adventní věnec je tradiční symbol západní církve sloužící k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu. Obvykle má podobu věnce ze jehličnatých větví ozdobeneného 4 svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Svíček může být ale i více, v závislosti na zvyklostech a trendech. Svíce mohou být různě vysoké, různých barev, symetricky, nebo asymetricky rozmístěné. Zdobené věnce bez svíček, které jsou také nazývány adventní věnce jsou používány k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce byly zavěšované na stuhách, v posledních letech (počátek 21.století) je nahradily věnce které se kladou přímo na svátečně upravený stůl. Advent má v křesťanské symbolice zvláštní význam, zahajuje nový liturgický rok.

 

Historie

Věnce ze zelených rostlin, stejně jako svíčky, byly zřejmě symbolicky používány v Evropě už před příchodem křesťanství. Podle některých teorií byl v předkřesťanské době symbolicky (zelené rostliny a svíčky symbolizují život v protikladu k okolní studené zimě) využíván i věnec v té podobě, kterou má dnes věnec adventní, a křesťanstvím byl přímo převzat někdy okolo šestnáctého století. Podle jiných teorií byla tradice adventního věnce založena až v století devatenáctém v Hamburku německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem (1808-1881). Ten se mimo jiné zabýval městskou misií a založil školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánoční době každodenně ptaly, kdy už budou Vánoce. V roce 1839 proto vyrobil předchůce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, 19 malých červených svíček a 4 bílých svící. Každý den se zapalovala další svíčka, v neděli velká bílá, v ostatní dny malá červená.

Zvyk se rozšířil nejdříve do německých protestantských sborů, měnící se počet svící se víceméně ustálil na dnes používaných čtyřech či pěti. Ve dvacátých létech dvacátého století se už uchytil i v německých katolických sborech.^[1] Dnes se již objevuje i v rodinách pravoslavného vyznání.^[2]

Formy adventního věnce

Adventní věnce se liší v tradičních barvách i v počtu svíček. Tato pravidla jsou velice úzce spojena s použitím a smyslem věnce, a proto jsou do značné míry rozhodující. Dále se technické provedení může lišit umístěním buď na stůl, nebo zavěšením na stuhy pod strop. Jako adventní věnce (bez svíček) jsou označovány i věnce vyvěšované na dveře nebo na zeď v období adventu.

Modrá barva je v některých zemích (USA, Velká Británie) populární alternativou fialových a červených adventních svíček a ozdob. Její častější používání v období adventu a u adventních svíček je přisuzováno protestantským církvím, zejména lutheránským církví a anglikánským církvím. V tomto Liturgie|liturgickém období je modré barvě připisována symbolika naděje a čekání (na příchod Krista).^[3]

Jiné varianty adventního věnce zahrnují pátou bílou svíčku ve středu věnce jako symbol Vánoc, často také jako symbol samotného Ježíše Krista. Někdy bývá nazývána jako "Kristova svíčka". Ta může být zapálena na Štědrý den a Boží hod vánoční. Bílá je tradiční sváteční barva v Západní Evropě. Čtyři červené svíčky s jednou bílou ve středu je pravděpodobně nejčastější uspořádání adventního věnce u protestantských církví ve Velké Británii.

Symbolika

Rozsvícení svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou 2000 let - na slavení svátků světel zvaných Chanuka. Na židovských chanukových svícnech se rozsvěcuje postupně osm světel.^[4] Některé zdroje ale odkazují i na starý germánský zvyk zapalování uprostřed zimy ohně v zeleném kruhu, který byl symbolem slunce. ^[5]

Adventní věnec je často vykládán ve vztahu k zemi a čtyřem světovým stranám. Tato symbolika ustupuje s moderními adventními věnci, na které se svíčky umisťují libovolně a i jejich počet je různý (šest i tři). Svíčky symbolizují čtyři týdny, jež předcházejí Vánocům. Jejich světlo Krista, který je světlem světa ozařující plamenem lásky každého člověka. Řekl totiž: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8, 12) Podle jiných výkladů byl věnec vždy (od románských dob) určen vítězi, tímto vítězem nad temnotou je podle křesťanské víry Ježíš, jehož narození je v adventu očekáváno.

Existuje více výkladů i u křesťanské symboliky adventního věnce. Symbolika věnce je odvozena od atributů přikládaných božským bytostem, nebo atributů předpokládaných u Boha a bytostí v Bibli. Červená a zelená, barvy v kterých bývá adventní věnec zobrazován jsou sekulární vánoční barvy. I když pocházejí ze starší evropské praxe, používání jehličnanů a cesmíny symbolizuje pokračování života (po smrti) a naděje, na Kristovo narození. ^[6]

Z předkřesťanských dob připomínají adventní věnec dva zvyky. V zimním období nosili lidé do svých příbytků čerstvé zelené větve a tím poskytovali příjemné bydlení dobrým duchům. Holé věnce ze slámy odháněly zlé duchy a tím zajišťovaly požehnání.^[6]

Je tradicí, že na adventním věnci svíčky jsou vždy zapalovány proti směru hodinových ručiček.

Svíčky podle křesťanské tradice

Světlo - akumulace světla, postupné zapálení většího množství svíček je výrazem rostoucího toužebného očekávání narození Ježíše Krista, který je v křesťanské víře Spasitelem, Vyvoleným. V bohoslužbách se často objevuje výraz, fráze „...na jehož příchod čekáme“. Druhý příchod Ježíše Krista ovšem pro většinou křesťanů znamená konec světa, Apokalypsu (nejspíše zničení života na planetě mystickými bytostmi) a Poslední soud (rozsouzení vzkříšených mrtvých k věčnému zatracení, nebo pro život věčný). Ježíš bývá také nazýván světlo světa.

Symbolika kruhu u základu adventního věnce

Kruhový věnec představuje Boží věčnost a jednotu (lze také chápat jako jednotu trojjediného Boha), vzkříšení a věčný život. Stálezelené rostliny jsou symbolem života jako takového, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti.

„…Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci před "drsnými" nocemi jsou nejtmavějšími v roce. Je to čas bludiček, skřítků a bílých paní jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorců, měli ukázat na cestu těmto bytostem. A od těchto světel až k adventnímu věnci, který ohlašuje blízké narození Krista, je už jen krátká cesta. Adventní věnec, jak se domníváme, je nejspíš opakování jednoho starého zimního zvyku. Tento zvyk se vrací tak, jako mnoho jiných, zpět ke kouzlu kruhu a stojí jako symbol pro přírodní sílu. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů a chatrčí. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání, odrážet zlé duchy. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením slunce……“ ^[3]

Pět svíček

Existuje více variant adventního věnce, zřejmě nejpoužívanější obdobou klasického vzoru je adventní věnec zahrnující pátou bílou svíčku ve středu věnce jako symbol Vánoc, často také jako symbol samotného Ježíše Krista. Někdy bývá nazývána jako "Kristova svíčka." Ta může být zapálena na Štědrý den a Boží hod vánoční. Bílá je tradiční sváteční barva v Západní Evropě. Čtyři červené svíčky s jednou bílou ve středu je pravděpodobně nejčastější uspořádání adventního věnce u protestantských církví v Británii. Bílá barva reprezentuje čistotu a Ježíše Krista. Kristus je bez hříchu, neposkvrněný, čistý Spasitel. Je zdůrazňováno,že ti, kteří přijmou Ježíše Krista jako Spasitele se podle křesťanské symboliky umyjí ze svých hříchů a učiní se tak bělejšími než sníh.

Svíčky - názvy a barvy

Mimo různícího se počtu svíček (čtyři, pět i více) jsou použity i svíčky různých barev, podle symboliky. Kromě čtyř fialových, nebo červených svíček jsou považovány za klasický vzor tři fialové svíčky a jednu růžová svíčka. Ve středu věnce může být podle dalšího tradičního modelu také bílá svíčka. Jako celek, tyto svíčky představují příchod světla Kristova do světa, nebo Ježíše Krista na svět. Existuje ovšem i další množství barevných variant, z nichž některé jsou dosti rozšířené.

Barvy adventních svíček

Nejpoužívanější druhy

V katolické církvi jsou nejoblíbenější barvy adventních svíček fialová a růžová. Historicky je podle křesťanské liturgie hlavní barva adventu fialová. Je to barva důstojnosti, pokání a půstu, stejně jako barva přivítání příchodu krále (Ježíše Krista na svět). Fialový advent je také barvou utrpení během postní doby a velikonočního týdne. Je poukazováno na významnou souvislost mezi narozením Ježíše a jeho smrtí (obětoval se za lidstvo). Aby dodával důrazu odkaz vánoc jako oslavy narození Ježíše (narodil se aby trpěl pro hříchy lidstva) a utrpení Ježíše Krista (především při ukřižování) byl původně advent doba pokání a půstu. V nedávné době však u oslavy Adventu došlo k změně barvy a výkladu používaného v mnoha kostelech. V některých církvích byl téměř zcela nahrazen důrazem na naději a očekávání. Změnou výkladu a barvy svící není omezen důraz na pokání v tomto období. Se zaměřením na advent nebo příchod Ježíše, je v souvislosti se symbolikou adventu a zapalování svící vyzvedávána příprava na druhý příchod Ježíše.

V západní církvi se fialová barva používá ve třech ze čtyř adventních nedělí. Na třetí adventní neděli nadchází čas radosti, že půst je skoro u konce V některých tradicích se růžová svíčka nazývá Gaudete, podle latinského slova pro "radujte se" ("Radujte se svítí!“). Přechod od fialové do růžové barvy na třetí neděli adventní svíčky upozorňuje na sváteční atmosféru blížící se oslavy. V mnoha kostelech třetí neděli zůstává označena růžovou barvou. Barvy jsou podle barvy liturgických rouch: liturgická barva adventu je fialová, růžová na třetí neděli adventní (mohou být použity smíšené bílá a fialová roucha). Podle jiné tradice mají být svíčky naopak červené a zlaté, červená jako připomínka Kristovy krve prolité za spásu světa, zlatá jako barva života a vítězství.

V protestantských církvích je obvyklejší použít čtyři červené svíčky. Červená je používána jako tradiční vánoční barva, symbolizující radost, srdce, Krista, důstojnost, vítězství bohatství, štěstí a krev. „…Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. Červená upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa, obě barvy pak symbolizují život. …“^[3]

Většina protestantských církví nyní používá modrou barvu k rozlišení období adventu od postní doby a tedy na adventním věnci je fialová barva nahrazena modrou. Modrá je někdy používána jako symbol královské hodnosti. Některé kostely používají modrou jako symbol noční oblohu, očekávání blížícího příchodu krále, Ježíše Krista na svět, nebo jako symbol vody Genesis, počátek nového stvoření. Některé kostely, včetně některých katolických kostelů, používá modrou barvu a zachovává tradiční použití fialové. Takové současné použití dvou barev poskytuje dojem harmonického souladu mezi fialovou a modrou.^[6]

S přechodem na modrou barvu adventu v nekatolických církvích si některé církve zachovaly mezi barvami svíček na adventním věnci růžovou barvu, ale použily ho na čtvrtou neděli adventní. Ta je stále spojena se vzájemností, ale je někdy používána jako vyvrcholení sezony adventu, jako poslední neděle před Vánocemi.

Odlišné tradice

V katolické části Irska je tradicí adventní věnec s pěti svíčkami ve třech barvách. Tři svíčky fialové, růžová a bílá svíčka. Na prvních dvou adventních nedělích je zapálena fialová svíčka, z nichž každá představuje reflexi a pokání. Na třetí neděli pro Iry světlo růžové svíce symbolizuje očekávání svátku. Poslední fialová svíčka oslavuje příchod Vánoc a rozsvítí se na čtvrtou neděli adventní. Pátá svíčka (bílá) je uprostřed adventního věnce a rozžíná se na Štědrý večer. Tato svíčka se nazývá svíce Krista a představuje život Ježíše Krista, který má přijít na svět.

Dokonce i protestantské Norsko má zvláštní tradici ve výběru svíček. Jsou to tradice Norské církve luteránské. Adventní věnec má čtyři fialové svíčky.

Ve Švédsku je první svíčka již tradičně bílá, další tři jsou fialové. Bílá znamená barvu ráje, jak popisuje Kristin Solli Schøien v knize "I en kurv til min datter" (2003).

Jména svící na adventním věnci

Na první neděli adventní, je rozsvícena první (fialová) svíce. Tato svíce se obvykle nazývá „svíce proroků“ na památku proroků, hlavně Izaiáše, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Tato svíčka představuje naději a očekávání. Především očekávání příchodu Mesiáše. Každý další týden v neděli, je zapálena další svíčka. Na druhou neděli adventní, je zapálena druhá fialová svíce. Tato svíčka obvykle reprezentuje lásku. Některé tradice ji označují jako svíčka „betlémská“, která symbolizuje Kristovy jesle. Na třetí adventní neděli je zapálena růžová, nebo růžově svítící barevná svíčka. Tato růžová svíčka se obvykle nazývá „pastýřská“ a představuje radost. Čtvrtá, poslední fialová svíčka, je nazývána „andělská“ svíčka a představuje mír a pokoj. Je rozsvícena na čtvrtou neděli adventní.

Někdy je adventní věnec se svíčkami ve čtyřech barvách - fialové, červené, růžové a bílé. Zapálují se v tomto pořadí. Svíčky jsou také spojená se jmény odpovídajícími liturgii adventu každou neděli: Izaijášova, Janova, Pastýřská a Mariina svíčka.

Jiné vzory jmen a barev
Jména svíček u adventního svícnu s pěti svícemi a doporučené liturgie:

• 1. svíčka Naděje (fialová), doporučené čtení při zažehnutí svíčky Naděje - Izaijáš 60:2-3. Po dočtení uhasit svíčku.
• 2. svíčka Mír (fialová) , doporučené čtení při zažehnutí svíček Naděje a Mír - Evangelium sv. Marka 1:4. Po dočtení uhasit svíčku.
• 3. svíčka Přátelství, vzájemnost Joy (růžová "Gaudete"), doporučené čtení při zažehnutí svíček Naděje, Mír a Přátelství – Izaijáš 9:6-7

35:10. Po dočtení uhasit svíčku.

• 4. svíčka Láska (fialová), doporučené čtení při zažehnutí doporučené čtení při zažehnutí svíček Naděje, Mír, Přátelství a Láska – Izaijáš 9:6-7. Po dočtení uhasit svíčku.
• 5. svíčka Kristus (bílá), zapálení všech pěti svíček po západu slunce. Doporučené čtení při zažehnutí svíček - Evangelium sv. Lukáše

1:68-79 a Evangelium sv. Lukáše 2:1-20. Svíčky hoří až do konce.

Jiné názvy:

• 1. svíčka Patriarchů
• 2. svíčka Proroků
• 3. svíčka Jana Křtitele
• 4. svíčka Marie ,matky Ježíšovy
• 5. svíčka Kristus, světlo světa

^[7]

Benediktionale

Katolická církev má obřad při němž jsou tradičně knězem při bohoslužbě požehnány (věřícími přinesené) adventní věnce.

Módní trendy a komerce

Barevnost a výzdoba věnce

Módní trendy bývají u adventních věnců nepřektročitelnou povinností. Jedná se o fialovou a tolerovanou červenou barvu u konzervativních domácností a každoroční diktát módy interpretovaný masám masovými sdělovacími médii jako masáž před vánoční horečkou.

V roce 2009 měla převládat bílá barva, kombinovaná s tradičními vánočními odstíny: červenou, zlatou a stříbrnou,^[8] ale také měla být komerčně úspěšná klasicky fialová. Prodejně úspěšné byly věnce v oranžových, hnědých a červených barvách, zejména tmavá červená. Prodejnost fialově zdobených věnců se znatelně zvyšuje. Obvyklé je zdobení přírodní, plody. Zákazníci v roce 2009 poptávají maličké, levné věnce na stoly (věnce bez závěsu). V roce 2008 byla moderní vánoční (i adventní) barvou černá, kombinovaná s bílou, nebo stříbrnou. Černé vánoce byly podpořeny silnou mediální kampaní která nastavovala černou barvu jako příkaz a nezbytnost. Prodejnost výrobků s vánoční tématikou v černé barvě však zaznamenala propad.

V průběhu let se měnily třpytivé barvy a bohatá výzdoba adventních věnců (do roku 2000) na matné a přírodní, s důrazem na přírodní materiály. V minulých letech bývaly často použity včelí svíčky, které působí i přirozenou vůní.

Výroba adventního věnce

Nářadí

Zahradnické nůžky, nůžky na papír, nůžky na drát, nastříhaný vázací drát různé tlouštky (přibližně 0,5 až 1 mm), vázací drát navinutý na špulce (0.5-0.8mm), 4 ks bezpečnostních kovových držáků na svíčky s hrotem, 4 adventní svíčky, pokud možno z nestékavého vosku. ^[10] Vázací drát je zřejmě někdy nahrazován v nedostatku u amatérů provázkem, který může ale podléhat změnám délky (zejména při práci s vlhkými materiály) a je nebezpečí přetrhnutí (podle materiálu) při práci.

Materiál

Základ
Jako základ k výrobě adventního věnce lze použít slaměný věnec,nebo je používán i polystyrénový korpus, nebo se dá koupit v květinářství florexový (zelená hmota) základ. Jsou doporučovány i vyschlé vlhké noviny, zmačkané do kruhu. K pokrytí základu lze použít zelený krepový papír,nebo látku omotaný kolem připraveného kruhu. Běžný krepový papír při práci s mokrým chvojím dělá obvykle barevné skvrny, proto je vhodné použít dražší zahradnický krepový papír.Po odstrojení a odmotání chvojí lze základ věnce použít ještě několikrát.^[11] Odstrojení a odmotání chvojí je však téměř stejně pracné jako namotání vzhledného věnce a nazdobení.

Chvojí
Obvykle se používají větvičky z jehličnanů (ne borovice, nebo modřín) Velmi vhodný je tis, dobře se pracuje s jalovcem a tújí. Lze použít i různé větvičky listnatých dřevin (ne mahonii),nejlépe neopadavých a barevně stálých, jako je například břečtan. Dobře vypadá kombinace různých materiálů zimostrázu s jalovcem, tújí nebo jinými jehličnany a jehličnanů vzájemně. Jedlové chvojí je jako základní materiál používáno profesionály nejčastěji. Všeobecně lze říci, že ještě více než na materiálu závisí výsledek na pečlivé přípravě materiálu (nastříhání) a práci s ním při namotávání na věnec.^[10] Některé webové stránky doporučují chvojí z lesa, ^[12] ovšem získat vhodné chvojí v lese je velmi nesnadné, protože smrkové chvojí je nevhodné a vhodné jedlové chvojí je z vrcholů stromů, nebo velmi mladých porostů.

Dekorace
Lze použít mašličky, pentličky, ovoce, větvičky, šípky, oříšky, růžičky, kusovou skořici, malé kouličky, šišky, jeřabiny, měděné andělské vlasy, umělé jmelí, minirůžičky, badyán, plátky citrónu, nebo plátky jiného sušeného ovoce a další přízdoby. Přízdoby lze je připevnit provázkem, drátem, lepidlem.

Postup

Nastříhat chvojí tak, aby větvičky měly mezi deseti a patnácti centimetry. Přiložit první řadu větviček na korpus a spodní část bvětviček a korpus omotat vázacím drátem tak, aby pevně držela (2x)- Přiližt další řadu větviček , tak aby se obě řady překrývaly a další řada zakryla především spodní část a opět ji omotat provázkem. Do korpusu je možné zapíchnout kovový držák na svíčku. Svíčky se na věnec lze připevnit, pokud je hřebíkem propíchnut korpus zespoda a svíčku pak na hřebík jednoduše nabodnouta.^[10] Je to ovšem velmi nebezpečné při hoření a hřebík se může viklat a měnit polohu. Podobně nebezpečné mohou být svíce napíchnuté na drát a připevněné ke korpusu bez další nehořlavé podložky.

Pokud má být adventní věnec na zavěšení na dveře, postup na jeho výrobu bude stejný. V tomto případě však adventní věnec nepotřebuje svíčky ani stojánky na ně.^[11] K zavěšení adventního svícnu na stuhách od stropu jsou třeba čtyři stuhy které jsou symetricky upevněny k věnci a směrem nahoru se sbíhají.